Rodina odvedle

Rodina odvedle je jeden z mnoha zajímavých projektů pražského sdružení Slovo 21, které podporuje integraci cizinců do české majoritní společnosti. V určitém smyslu to funguje i naopak, protože čím dál více Čechů chápe, že soužití s cizinci je v dnešní době nejen nevyhnutelné, ale že nás také může po mnoha stránkách obohatit. Prostřednictvím cizinců totiž můžeme zjistit nepřeberné množství zajímavostí o jejich kultuře, o situaci v jejich rodné zemi a dozvědět se mnoho informací, které nenačerpáte ani z časopisů, ani z dokumentů. Vy se dozvíte mnoho nového a
cizinci zjistí, jak vypadá typická česká domácnost a možná vznikne i pěkné přátelství.

Zaujalo vás to? Také rádi poznáváte nové lidi a kultury? Stáli byste o to poznat příslušníky nějaké zajímavé národnosti, ale nemůžete si dovolit cestovat? Jednou z možností je zúčastit se našeho projektu Rodina odvedle a proniknout tak do tajemství národu, který považujete za nejzajímavější. Jak? S naší asistencí pozvete k sobě domů na oběd rodinu cizinců (nebo naopak přijmete jejich pozvání). Pro letošní rok už je sice pozdě, protože rodinné dvojice se již setkaly v neděli dne 23. listopadu 2014 ve 13 hodin, ale příští rok – opět třetí listopadovou neděli – budete mít tuto možnost znovu, nezapomeňte.

Doposud se do projektu zapojilo více než jedenáct stovek rodin. Tento ročník byl již jedenáctý a byl spolufinancován Evropským fondem pro integraci státních příslušníků třetích zemí a Ministerstvem vnitra ČR. Za všechny osoby zapojené do letošního ročníku si dovolím tlumočit dojem pana Yuki Haruyamy z japonského Tokia, který v Českých Budějovicích studuje pro cizince poněkud netypický obor – české dějiny 18. stoleti. Přijal tedy, spolu se svou partnerkou Ranou Owaka, pozvání rodiny Voborských.

„Čas strávený v české rodině pro nás byl doposud nepoznaným zážitkem. Bylo to poprvé, co jsme měli možnost podívat se do české domácnosti a musím řici, že jsme byli před setkáním velmi nervózní. Nevěděli jsme, jak se máme chovat, o čem si budeme povídat, atd. Když jsme ale přišli k Voborským domů, všech obav nás, jako mávnutím kouzelného proutku, zbavily nesmírně milé úsměvy a vřelé přivítání rodiny. Oběd byl také užasný. Navzdory obavám, které jsem měl, ani rozhovor nevázl a nebyl křečovitý. Naopak. Litoval jsem jen toho, že jsem se ještě nenaučil česky natolik dobře, abych mohl komunikovat plynuleji a všemu rozuměl. Prožili jsme skutečně pěkné chvíle a moc za ně děkuji jak svým hostitelům, tak organizátorům tohoto projektu.“

Marcela Kassai

Bookmark the permalink.

Comments are closed